﻿<p>$[name] se narodil $[birthDate] a vyrůstal pod kalifornskými sekvojemi. Brzy opustil domov a vydal se hledat štěstí. Vyzkoušel různá povolání, například tesařinu, krejčovství, a dokonce krátce pracoval jako zubař, ale $[firstName] byl stále frustrovanější, protože nenacházel práci, která by ho bavila. Jednoho dne mu cestu zkřížil anglický buldok s botou v tlamě a obojkem s nápisem „Jmenuji se Wellington“. Majitel Wellingtona nebyl nikde k nalezení – stejně jako majitel boty. Od té chvíle byli Wellington, $[firstName] a ona bota nerozluční. Cestovali po celé zemi a dodávali kvalitní obuv všem, kdo ji potřebovali.</p>
<p>$[firstName] byl velmi schopný prodejce bot. Své povolání sice nijak zvlášť nemiloval, ale zákazníkům často říkal: „Každý potřebuje pořádné boty!“ Nejvíc se mu na práci líbilo, že ho na cestách mohl doprovázet jeho pes Wellington III. Wellington I. i Wellington II. prožili dlouhé a šťastné životy a Wellington III. byl dalším spokojeným buldokem. $[firstName] a Wellington cestovali Amerikou, prodávali boty a užívali si vzájemnou společnost. $[firstName] byl také schopný podnikatel a vydělal jmění na vynálezu, který umožňoval botám „dýchat“, takže na konci dne nohy nezapáchaly.</p>
<p>Když vypukla válka, $[firstName] chtěl létat u Lafayette Escadrille, ale řekli mu, že je příliš starý. $[firstName] se s náboráři přel a upozorňoval, že existuje ještě starší německý pilot, kterému bylo při vypuknutí války 46 let. Připustili, že starší piloti skutečně existují, ale přesto neměli chuť učit $[firstName] létat. Protože nikdy nepřijímal „ne“ jako odpověď, koupil si vlastní letadlo a zaplatil soukromé lekce létání. Po jejich dokončení se znovu dostavil k náborářům, tentokrát se svým letadlem i psem. Jeho vytrvalost je ohromila, a tak byl přijat a dne $[startDate] přidělen k $[startSquadronName].</p>
<p>Po přijetí a získání pilotních křídel se $[firstName] ukázal jako velmi schopný pilot. Navzdory věku měl výjimečně dobrý zrak. Kromě pilotního umění byl také velký šprýmař a často se spolu s ostatními piloty dostával do problémů, zatímco Wellington III. se šoural za nimi. Za své kousky byl $[firstName] opakovaně zapisován do hlášení a pravidelně mu připomínali, že muž jeho věku by měl být zralejší a jít ostatním lepším příkladem. Ani on, ani Wellington III. však nikdy neposlouchali, protože věděli, že odvážné létání a bláznivé chování patří k sobě. S Wellingtonem III. a původní starou botou v kokpitu měl $[firstName] pocit, že nic není nemožné – ani pro starého chlapa!</p>
